Hororové The Medium tvoří hutnou atmosféru pomocí ray tracingu i DLSS


Poslední dobou se každá druhá hra snaží skočit do žánru hororů či survival akcí, který je díky tomu natolik přesycený, že najít opravdu kvalitní horor není vůbec jednoduché. The Medium od menšího studia Bloober Team však od samého počátku působil jako duchovní nástupce kultovního Silent Hillu a ačkoliv rozhodně nejde o hit, své místo v žánru si zaslouží. 


Tvůrci navíc lákali na spolupráci s Nvidií, díky které se do hry podíval jak ray tracing, tak DLSS 2.0. Tato kombinace vytvořila velmi hutnou atmosféru, která je ve hře naprostým základem. Nehledě na to, že se téměř po celou dobu příběhu pohybujete ve velmi temných a pastelových barvách bez výrazného grafického lákadla, ray tracing zde pracuje především v detailech. 

Nejvíce jeho přítomnost poznáte především ve skleněných prostorách, vedle oken, fotorámečků a dalších ploch, které samozřejmě realisticky a v reálném čase odráží postavu Marianne. Jde o detail, kterého si často ani nevšimnete…dokud si ho nevšimnete. Ve hře velmi často prší, takže vám radost udělají i kaluže, odrážející okolní svět. Atmosféra je pak díky tomu opravdu hutná. 

DLSS 2.0 se pak stará o to, aby hra běžela ve stabilních snímcích bez ztráty výkonu s celkovým zjemněním hran všech objektů. V zásadě funguje jako chytré vyhlazování, které nežere výkon navíc a hra tak běží svižně i při mnohem jemnějším zobrazení, než řekněme s klasickým anti-aliasingem. The Medium na druhou stranu využívá velmi tmavou paletu barev a rozdíl v prostředí je tak opravdu minimální. Jediné, na co se DLSS 2.0 ve hře opravdu hodí, je tak udržení stabilního běhu snímků bez ztráty kvality.